Již od pravěku lidé potřebovali vidět i v noci. Zpočátku to bylo především kvůli bezpečnosti, aby stráž včas zahlédla blížící se nebezpečí. K tomu jí musela stačit obyčejná louč, kterou tvořil pomalu hořící klacek namočený v pryskyřici. Lidé si ale velmi dobře uvědomovali, že světlo potřebují zdokonalit, aby mohli vidět i na drobnou řemeslnou práci, kterou se živili za dlouhých podzimních a zimních večerů.  Proto se snažili různě vylepšovat a zdokonalovat rozličné druhy lamp.
petrolejová lampa
Jak pomáhal svítit oheň
Nejdokonalejším svítidlem, které využívalo světlo vydávané ohněm, byly plynové lampy. První plynová lampa se v Praze rozsvítila v roce 1847 a poslední zhasla v roce 1985.
Postupné využití ohně jako zdroj světla:
·         Hořící klacek, louč, smolnice, pochodeň (pravěk)
·         Olejové kahany (starověk)
·         Olej, svíce (středověk)
·         Petrolejová lampa (sestrojil v roce 1855 Američan Benjamin Silliman)
·         Acetylénová lampa „karbidka“ (počátek 20. století)
 klasická žárovka
Elektrifikace změnila pracovní dobu i čas na zábavu
Naprostý převrat v umělém osvětlení učinil Thomas Alva Edison svým vynálezem žárovky. Edison objevil, že pokud elektrický proud prochází wolframovým vodičem, tak se elektrická energie z části přeměňuje na teplo a světlo. A pokud je wolframový drát ve skleněné bance, z které je odčerpán vzduch, neshoří a vydává natolik intenzivní světlo, že jím lze bez problémů nahradit všechny tehdy používané zdroje světla.
Vynález žárovky a následná elektrifikace byl natolik zásadním počinem, že změnil dosavadní lidské zvyklosti. Lidé již nemuseli chodit spát „se slepicemi“, nemuseli mít strach jít v noci po ulici a i za tmy mohli vykonávat téměř jakoukoli práci.
 úsporná žárovka
První elektrifikované budovy v České republice
1.      Robertův cukrovar v Židlochovicích (1880)
2.      Daňkova strojírna v Praze (1881)
3.      Mahenovo divadlo v Brně (1882)
4.      Národní divadlo v Praze (1884)
 
V současné době se od využívání klasických žárovek ustupuje ve prospěch tzv. „úsporných“ světelných zdrojů. Ty mají sice podstatně menší spotřebu, než klasická žárovka, ale jejich výroba je zatím velkou zátěží pro životní prostředí a oproti žárovce neumí vytvořit barvu tzv. „denního světla“. Vývoj světelných zdrojů tak pokračuje dál a rozhodně to neznamená konec Edisonovy žárovky. Ta i v době DZS a LED svítidel najde i po téměř 140 letech existence své uplatnění.