V době, kdy se internet začal i u nás pomalu rozbíhat a jeho rychlost se začala blížit dnešnímu standardu, chtěl snad každý mít svou internetovou stránku. A to platilo i o dětech. Ovšem je jasné, že prakticky nikdo z rodičů svému dítěti nekoupil za drahé peníze vlastní doménu. Navíc se tyto děti až na výjimky v programování příliš nevyznaly.

 

Řešením se pro ně stal blog https://blog.pergoly-trutnov.cz/. Jedná se o doménu, která svým uživatelům poskytuje prostor pro vytváření vlastních jednoduchých webových stránek. V základní podobě je tato služba zdarma, ač je, podobně jako například u komerčních televizí, vykoupena tím, že na onu stránku budou umístěny reklamy.

 

blog1

 

Toho se samozřejmě bylo možné zbavit tím, že jste za používání platili měsíční poplatek. To však dělal jen málokdo, neboť to bylo poměrně nevýhodné, a ty reklamy až tak nerušily.

 

Další výhodu, kterou tento způsob měl, byly přednastavené šablony a snadná editace obsahu. Je pravda, že možnosti designu byly velmi omezené na několik šablon (platící uživatelé měli přístup k většímu množství), avšak to ve většině případů nevadilo.

 

I zveřejňování obsahu bylo jednoduché – stačilo článek napsat do patřičného okénka a stisknout publikovat. O nic víc už jste se starat nemuseli.

 

Není tedy divu, že blogy byly po dlouhou dobu velmi populární. To se však změnilo s nástupem sociálních sítí, které je, především mezi mladými, téměř naprosto nahradily. Proč?

 

Důvod je prostý: pokud jste na svůj blog psali jen nepravidelně, bylo jasné, že návštěvníci jej budou navštěvovat jen velmi zřídka. Ovšem když něco zveřejníte na sociálních sítích, každý z vašich „přátel“ ten příspěvek uvidí.

 

blog1

 

Faktem je, že blogy byly používány ještě k jedné věci: ke zveřejňování povídek, především těch s více kapitolami. Čtenáři pak pod každou kapitolou mohli zanechat komentář, ve kterém vyjádřili svůj názor. Obvykle však byly ve stylu „Super, kdy bude další?“. Tento způsob psaní však nahradil Wattpad.

 

Ač se dnes tedy s blogy příliš nepotkáme, stále existují. A mnozí si jich opravdu cení. A co vy, měli jste někdy nějaký?